Někdo se tu narodil, někdo se přistěhoval. Jedno nás ale spojuje. Pozořice.
Vesnice, ve které žijeme, kde vychováváme své děti, kde máme přátele, kde je to naše doma.
Sníme o Pozořicích, kde dobré vztahy budou i nadále tou největší hodnotou, přátelství nebude vyjádřeno jen množstvím lajků u příspěvku na Facebooku a ploty mezi zahradami budou vysoké jen tolik, aby se přes ně dala sousedovi podat štamprle slivovice.
Věříme v Pozořice, které i přes blízkost velkoměsta zůstanou vlídnou vesnicí. Aby naši vnuci mohli na podzim sbírat v Maršíkách hrušky, v zimě sáňkovat v Lomě, na jaře obdivovat rozkvetlou Kněží horu a v létě si máchat nohy v rybníku v Pančavě. Aby i za pár let bylo z Pozořic slyšet zvony zvoucí do kostela, juchání stárků, jásot vítězů okresního přeboru a z Dělňáku zněla písnička Experimentů o sedmi žlutých kamíncích.
Záleží nám na tom, aby Pozořice byly místem, kde se dobře žije všem. Dětem, které najdou dostatek podnětů pro zdravý rozvoj. Mladým lidem zakládajícím novou rodinu i dospělým, kteří poklábosí na zahrádkách. A také seniorům, kteří mezi svými najdou oporu v nejisté době.
Každý Pozorák, i vy, má svůj podíl na tom, jaké jsou Pozořice teď a jaké budou za pár let.
Chceme, aby se Pozořice staly krajinou srdce pro všechny svoje obyvatele.
Chceme být u toho. S vámi.
Cesta z Lepek do obchodu pro rohlíky je životu nebezpečná záležitost. Ulice Holubická potřebuje opravit, zpomalit a olemovat chodníkem. Adrenalinu si s dětmi užiju dost doma, na procházce chci mít klid.
V létě si dám pivo klidně venku. Ale v zimě chci jít s chlapama po tréninku do pohodové hospody. A v neděli s rodinou do pěkné restaurace.
Kromě zdravého pohybu dává sport našim dětem možnost prožít pocit úspěchu a kamarádské sounáležitosti.... Aby naše děti mohly sportovat celý rok, potřebujeme pořádnou halu. Třeba pak budeme za pár let držet palce olympionikovi z Pozořic.
